Dodávky profesionálních radiostanic pro nejrůznější oblasti použití

Nabízíme komplexní řešení rádiové komunikace ve Vaší společnosti

Hledáte autorizovaného dealera radiostanic MOTOROLA? Obraťte se na nás. Kontaktujte nás a staňte se dalším spokojeným zákazníkem. Sídlíme v Praze.

Firma MOBILNET z Prahy 6 zajišťuje prodej a servis prof. radiostanic MOTOROLA, nízkoztrátových koaxiálních kabelů a konektorů, provádíme montáže a servis telekomunikačních zařízení.

Jaromír Klimosz - Mobilnet
Plojharova 1892/7
16200 Praha 6 - Břevnov
Tel.: +420 602744671

mobilnet@seznam.cz
mobilnet@volny.cz


Mým hlavním koníčkem je radioamatérské vysílání, kterému se věnuji prakticky celý život. Už jako dítě školou povinné mě zajímala veškerá elektronika, prováděl jsem různé fyzikální pokusy a s velkým zájmem jsem sledoval tehdejší radioamatérskou činnost, jak v časopisu Amatérské rádio tak i ve skutečnosti. Prvním radioklubem, který jsem navštívil byla kolektivka OK1KRA, která sídlila v nouzovém dřevěném baráku v Praze na Větrníku poblíž mého bydliště. Dodnes si živě vzpomínám na soustrojí několika přijímačů EK10, propojených tak, aby mohlo současně pracovat více operátorů, tehdejší provoz na VKV probíhal tak, že se vysílalo krystalem řízeným vysílačem na jednom kmitočtu a protistanice se hledaly postupně po pásmu. To si dneska málokdo umí představit. Vysílání "od krbu" na VKV ale provozovalo jen málo stanic, s DX spojeními večer se kvůli rušení muselo čekat až skončí vysílání TV Drážďany. Mě tehdy spíš zaujal přijímač Lambda V a bedýnka nastříkaná zeleným kladívkovým lakem, která ukrývala telegrafní vysílač tř. C na 160/80m. Společnost zde byla různorodá, skupina starších radioamatérů, většinou vojáků z povolání a mladší parta studentů Dejvické ČVUT. Klubových dnů jsem si moc neužil, v rámci výstavby studentských kolejí Větrník, byly stávající nouzovky zbourány a klub přestěhován do skladu na Petynce. Naštěstí se mě ujal Mirek Slováček OK1AKG, který mě zavedl do nově vznikajícího radioklubu OK1KZD v Bubenči. Tady se postupně sešla výborná parta mladých kluků, kteří měli o radioamatérství opravdový zájem a starší zkušení radioamatéři, kteří nás hodně naučili, jmenovitě Špičák OK1KN, Laifr OK1MQ, Skopalík OK1SO, Stoklásek OK1FO. Radioklub OK1KZD byl v tehdejší době, díky kurzům telegrafie pro začátečníky, známý mezi radioamatéry po celé Praze. V r.1963 se rozhodlo o vydávání tzv. zvláštních povolení k vysílání pro mládež, na tehdejší dobu se jednalo o zcela vyjímečný projekt. Radioamatérské vysílání bylo režimem ostře sledované, vlastnit vysílačku bylo na úrovni střelné zbraně a komunističtí funkcionáři viděli v možnosti komunikace přes železnou oponu základy ideologické diverze. V 50tých letech byly většině radioamatérů soukromé koncese odebrány, vlastní činnost byla podle sovětského vzoru soustředěna hlavně do kolektivních stanic Svazarmu, kde měla být snadněji kontrolována.

Díky ing. Špičákovi OK1KN, který byl u zrodu OL, jsem mohl být mezi prvními, kteří si o toto povolení zažádali. Podmínky byly na dnešní dobu dost přísné, žadatel ve věku 15-18 let musel mít vysvědčení radiového operátora III. třídy (telegrafie rychlostí 60 zn/min), dále doporučení ZO Svazarmu, souhlas ze školy nebo zaměstnání (pamatuju, že ředitel SPŠE Ječná mě souhlas dal pomínečně, v závislosti na studijních výsledcích, naštěstí na to brzy zapomněl), písemný souhlas rodičů a koncesi na rozhlasový přijímač. Získání "Zvláštního oprávnění pro mládež" bylo hlavní, ne však postačující podmínkou k samotnému vysílání. Dále bylo nutno sestrojit podle návodu vysílač a nechat ho schválit VO kolektivní stanice, který odeslal souhlas na ÚRK a teprve vyhlášením v pravidelném vysílání stanice OK1CRA (každou středu) byla stanice takzvaně uvedena do provozu a adept mohl začít konečně vysílat. Nedílnou součástí bylo vedení staničního deníku s úplným přijatým textem a sešitu zvaném "Technické záznamy", kde byly zaznamenány všechny výše uvedené povolovací ceremonie. Používat se směly pouze schválené QSL lístky, nebo univerzální s razítkem. Všechny tyto písemnosti musely být k dispozici případné kontrole, která se konala i několikrát do roka. První zvláštní oprávnění pro mládež byly vydány k 1.1.1964 a já dostal licenci č.12 se značkou OL1AAL. Jako vysílač musela být použita stavebnice, jejímž základem byl vyřazený vojenský letecký vysílač RSI-6K, která se prodávala na poukaz z Ústředního Radioklubu za 248,- Kčs v prodejně Radioamatér, Žitná 7. Jako přijímač by mi už asi nestačila zpětnovazební třílampovka s výměnými cívkami,  tak jsem zakoupil v bazaru ve Skořepce oblíbený inkurantní přijímač E10L včetně příslušenství, telegrafní klíč Junkers, zimní a letní kuklu se sluchátky vše asi za 300,- Kčs. E10L byl středovlnný přijímač Luftwaffe pro pásmo 300 - 600 kHz s mezifrekvencí 130 kHz, který jsem přeladil podle návodu v AR na 160m pásmo (1740-2100 kHz) a i když výsledná stupnice nebyla úplně lineární, střed pásma 1,8 - 1,9 MHz souhlasil se stupnicí poměrně přesně. Úpravami zapojení se zvýšila citlivost a celkové zesílení, kapacitními trimry v mezifrekvenčních filtrech jsem nastavil podkritickou vazbu, aby výsledná selektivita byla co nejlepší, naštěstí jsme měli v radioklubu potřebné technické vybavení, VF generátor a milivoltmetr. Stavba samotného vysílače byla dílem několika dnů i díky tomu, že jsme s  Vaškem Vydrou OL1AAG stavěli dvě RSI současně. Zbývalo pouze zbastlit eliminátor k E10L a natáhnout anténu 40m LW na protější školku. Celé povolovací kolečko jsme stihli v rekordním čase a po necelém měsíci jsme v den vyhlášení ve vysílání OK1CRA slavnostně udělali první vzájemné OL QSO ve vesmíru.

     

Zapomněl jsem zmínit základní podmínku tohoto povolení, a to byl zákaz práce se zahraničím. Nevím, kdo to vymyslel, ale vzhledem k tomu, že jsem vysílal téměř každý večer a na nový prefix byl docela slušný pile-up, muselo nutně dojít k tomu, že mě zavolala britská stanice. Pro tento případ zněla instrukce soudruhů z ÚRK - stanici ignorovat a dát "pse only OK". No jo, ale co když mě bude volat dál? Na to žádná instrukce nebyla a tak jsem s pomocí své školní angličtiny vysvětloval, že spojení navázat nesmím. Samozřejmě, že na pásmu poslouchala i řada tzv. dobrovolných spolupracovníků Kontrolní služby radiokomunikační a brzy mi přišla obsílka, abych se dostavil na jednání disciplinární komise Ústředního radioklubu Svazarmu Vlnitá 33, Praha 4 na "zámeček" do 1.patra. Soudruzi mi dali pořádně do těla a i když se jejich názory velmi lišily, od nekompromisního postoje předsedy OK1AAJ, který navrhoval okamžitý zákaz činnosti z důvodu ohrožení zemí mírového tábora až po názor, že neodpovídat na zavolání je proti ham spiritu, nakonec jsem dostal podmínečné zastavení činnosti na 3 měsíce. Stupidní zákaz navazovat spojení se zahraničím pro OL stanice byl během roku v tichosti zrušen.

Jednou mě zavolal Pepa OK1AKB (bydlel totiž asi 500m daleko) a povídá co tam máš za brus? Vem to ke mě a já se na to podívám, jako první věc vvměníme cívku oscilátoru na ferrokartovém hrníčku za vzduchovou, místo 6F6 dáme ECF82 jako oscilátor a oddělovač, diferenciální klíčování a signál bude to o 100% lepší. Jožka Kordač OK1AEO úpravy schválil a postupně se od původního schematu ustoupilo. Jožka se OL hodně věnoval, byl u zrodu pravidelných schůzek a taky zorganizoval celostátní sraz OL v Praze Karlíně. Po velkém úspěchu následovaly další pravidelné srazy v létě na Sečské přehradě, v Brně na přehradě atd. a pokud vím, ještě i před pár lety u Dědka DPF v Říčanech. RSíčko byl fenomén doby, jakmile bylo na pásmu slyšet charakteristické skřípění hned bylo jasné, že někdo ladí výkon anténním variometrem. Jednou nás napadlo, že by bylo v rámci experimentu možné zkusit při zaklíčování nosnou modulovat mluvením do bedny a ono to skutečně fungovalo. Dalším objevem bylo to, že pomocí šíření signálu povrchovou vlnou je možné komunikovat na 160m i během dne, takže jsme provozovali pravidelné nedělní polední kroužky v Praze a okolí. Samozřejmostí byl svižný cw provoz elbugem s tranzistorem 101NU70 a pastičkou vyrobenou z polarizovaného relé. Díky schůzkám a srazům jsme se jako aktivní OL znali osobně a hojně navštěvovali hospody, zábavy, plesy, bigbeatové koncerty, zkrátka společenské akce, kterých koncem 60tých let rapidně přibývalo. Někteří už bohužel nejsou mezi námi, s jinými se občas vidíme i po letech.

    

V roce 1967 byla moje OL koncese zrušena a dostal jsem značku OK1AUT, v té době automaticky třídy C.. Po maturitě jsem chtěl pokračovat ve studiu na ČVUT, ze školy ale moji žádost nedoporučili a já dostal "umístěnku" do Tesly Hloubětín. Prošvihl jsem možnost odvolání, protože jsem mezitím odcestoval stopem do zahraničí, po návratu na mě čekalo na poště několik obsílek a putoval jsem šupem na vojnu. Během mé vojenské služby došlo v roce 1968 k "bratrské pomoci" armád Varšavské smlouvy, prožili jsme několik hektických dnů aktivního odporu proti okupantům a za trest přeložili celý náš útvar na východní Slovensko. Po návratu v říjnu 1969 bylo všechno jinak, OK1KN zemřel, spousta kamarádů a spolužáků se ze zahraničí nevrátila, z amatérů třeba můj soused Pepa OK1AKB. Hranice byly uzavřeny, nový cestovní pas jsem dostal až za 10 let. Nastala doba lámání charakterů, nastoupil jsem na místo zkušebního technika v Tesle Radiospoj, ale na studium při zaměstnání, které bylo vyhrazeno pouze pro kádrové rezervy, jsem musel zapomenout. Radioklub OK1KZD sice fungoval, ale někteří z mých bývalých kamarádů zjistili, že nová doba skýtá možnost nastoupit na uvolněná vedoucí místa po pomýlených soudruzích a začali se více věnovat své kariéře. Absolvovali jsme řadu závodů na KV a VKV, ale s nevalným úspěchem. Postupem doby převzala aktivitu mladší generace se zájmy o Hon na lišku a podobně, proto jsem se vrátil do OK1KRA, kde se v roce 1980 budovalo nové vysílací středisko na Bílé hoře se špičkovým vybavením a klub měl nedostatek operátorů. Díky moderním a spolehlivým konstrukcím OK1VSS a OK1VPZ neměl v té době radioklub OK1KRA  konkurenci jak ve VKV závodech z Krušných hor, tak i ze stálého QTH provozem MS a EME. Po několika letech jsme sice museli Bílou horu opustit a přestěhovat se do areálu vodárny poblíž Horoměřic, ale zato zde bylo minimální rušení a ani my jsme neměli problémy s BCI a TVI. Zvrat nastal po roce 1989, kdy se v radioklubu vytvořily dva nesmiřitelné tábory, reprezentované na jedné straně zastánci tzv. svazarmovské linie (vojáci z povolání, členové KSČ a agenti STB) a přímí účastníci demonstrace 17.listopadu na Národní třídě na straně druhé, což nemohlo skončit jinak, než odchodem této skupiny a založením nového radioklubu OK2KKW, kde jsem členem doposud. Původní radioklub, který si ponechal značku OK1KRA a veškerý majetek, skončil vytunelovaný v propadlišti dějin, zbytek vybavení najdete dnes na Točné u OL3Z. Radioklub OK2KKW se s úspěchem zúčastňuje velké většiny VKV závodů a i když dnešní doba volnočasovým aktivitám příliš nepřeje, "zdravé jádro" klubu si vždy najde čas na příjemně strávené víkendy v našem domečku v Krušných horách, vyplněné nejen vysíláním, ale i posezením u ohně a nezávazným klábosením o životě.



QOP.CZ

VYTVOŘENO SPOLEČNOSTÍ QOP COMPUTERS